Princezna

Princeznu od draka
chudý kluk zachránil,
v posilce zamakal,
aby jí ubránil.

Pár dní si užili
a taky pár večerů,
noci vášnivé zažili,
nebeských rozměrů.

Kouřili marjánku,
říkali nesmyslné věty.
Létali na vánku
mezi dvěma rozdílnými světy.

Každý do jiného z nich patří,
po tenké hranici mezi nimi kloužou,
brzy nemysleli na dva, ale na tři
všechno to bylo jednou velkou zkouškou.

Princezna v ní neuspěla,
skončila cestu nerovnou.
Rozdělila ta dvě těla,
stala se cizího srdce královnou.

Chudý chlapec se sám trápí,
ztratil smysl života,
pro priceznu oblékl si z drog kápi,
v srdci zbyla jen nejistota.

Jednou v noci někdo našel
chlapce s jehlou v žíle,
nikdo už nepřišel na to,
že po lásce tiše šílel.

A tak skonči jeden život
pro tuhle lásku nevděčnou,
má vůbec cenu plítvat pro ní sílou?
Když všichni stejně víme,
že jí jednou opustíme,
a že láska, i když u srdce hladí,
tak nás stejně jednou zradí.

Ani my samy nevíme,
kdy se životem sami skončíme.