Nebudu psát

Už z nudy nebudu psát o lásce,
o jedné velké nadsázce.
Ať puberťáci prominou,
když píši báseň lacinou.

Už z trucu nebudu psát o klucích,
co bojují s polucí.
Ať už dívky nepláčou,
vždyť muži si to odskáčou.

Už nebudu psát o nevěře,
topím se pak v jiné sféře.
Ať mi páni prominou,
že nejsem dívkou nevinnou.

Už nebudu psát o bolesti,
ať si to všichni zkusí – ratolesti.
Ať mi všichni odpustí,
že nepropadám hlouposti.

Už nebudu psát o zradě,
o bolesti v přehradě.
Už nebudu psát o zklamání,
budu jako bouře do skonání.

Už nebudu psát o nenávisti,
o malé holce – o kořisti.
Ať holčičky prominou,
když v očích mých teď zahynou.

Už nebudu psát o kráse,
když vím, že spěje ke zkáze.
Už nebudu psát o vzpomínkách,
tupých, hloupých upomínkách!

Už nebudu psát o přátelství,
když v bolesti se utápět smí.
Ať přátelé mi prominou,
pro mou touhu lenivou.