Scezené

S hlavou na oranžovém lustru
slzy, co cením pravítkem
dávám vplen hroznům
jejichž síla
mne mate.

Mastnýma rukama
za zvuku violy
tvořím sochu země z keramiky

hlína se bortí
pod návalem žláz.

Všechno, kým jsem
a všechno co dělám
je jen střípek bezprizorních mezí
tam někde mezi poli
mne tyhle scezené, oranžové slzy
strašně bolí.