Monolog Smrti

Monolog smrti

Jsem jako rána z temna
Ty se mě boj
Už lítám po světě
Ještě než zazvoním na orloj
Jsem pořád u tebe
A ty to víš
Jestli však nevíš
Brzy pochopíš

Pochopíš že život
Je vzácný krásný a krátký
Pochopíš že čas lze těžko
Těžko vrátit zpátky
Že letí splašeně
Málokdy zpomalí
Zpomalí a zkrásní
(sám od sebe)

Krásnější život
Si musíš dělat sám
Jenom se neboj
Na to ti čas dám
(snad)

Jednoho dne
Přijdu před tebe
Do té doby budeš se učit
Učit jak život svůj žít
Učit se užít si každý okamžik
Jak vyrovnat se s neštěstím
Nebo s mou společností

Uč se i ode mne
Jak se mnou žít
Uč se i ode mne
Zvlášť když jsi sám
Na zájem o život totiž nečekám…