Vyplašený

Na obloze hvězdy září,
večer padl na město,
mladý chlapec s vážnou tváří
však přes srdce přenes to.

Trocha deště přišla zhora,
kapky záhy padly na plech,
chlapec hleděl zpoza dvora
na všechna ta světla v oknech.

Stíny padly k jeho tělu,
na čelo mu kapky buší,
rozletí se a zmizí v šeru,
to šero mu vzalo duši.

Jak Gulliver v zemi obrů
cítí se tu stojíc sám,
musím mu však přičíst k dobru,
že i plašší muže znám.

*** *** ***

Na obloze hvězdy září,
večer padl na město,
v suchu, v teple chlapec paří
se svou novou nevěstou...