Dveře do duše

Dveře do duše,
s černou klikou,
ze zatoulaných veršů,
odemyká pouze jeden klíč,
zlatý svojí krásou,
nádherný svojí nevinností,
křehký jak růže po deset let,
zároveň pomíjivý jako rosa po ránu,
ukryt v záhybech mého mozku,
schovává se….a….

…kdyby nebylo toho němce,
co schovává mé věci,
dveře bych už dávno někomu otevřel…