O psu jenž vyl na svět

Žil kdys kdes pes
A ten měl bol
Tak vyl jak běs
Až děs šel kol

Že už je stár
Tak ví a zná
To že ten cit
Cit jenž v něm plá

Když zřel tu tvář
Cit se v něm vzňal
Ten jas ta zář
Ta plá v něm dál

Však ta s níž chtěl
By ve dvou snít
Ten zlý tvor jej
Ne a ne zřít

A tak ten pes
Má slz pln zrak
Už ví se dnes
Proč je to tak

Tak i ty věz
Když zlý je cit
Pak i ten pes
Smí na svět výt