Za sklem

To, co mi oblečou, nosím pokorně,
denně tu bez hnutí stojím toporně.

Ty hadry nosím, ač se mi hnusí.
Prý je to móda! Nejlepší kusy!

Navěky dělí mě od světa
průhledná skleněná paleta.

Lidé se zastaví, pohledem zavadí,
to, jak tu trpím, však nikdo z nich nevidí.

Nemohou vidět, vždyť jsou tak jiní.
Kdo by chápal figurínu ve výkladní skříni...?