O TOM CO NEMŮŽEME

Nemůžeš mi utéct
stejně jako já nemůžu utéct z Austrálie
A na chodbě mezi našimi pokoji
chčije…
chčije…..
jako když obrátíš konev
nedosažitelnosti
dnem vzhůru
a oprátkou dolů
A pavouček štístko se postí
tak rozmazáváš mouchy po omítce
touho-cementové
namíchané…příliš…..řídce
Nemůžu ti dát věci co si nechceš vzít
vzpomínku na divně oranžovou oblohu
vůni deště těsně pod mým oknem
a pocit choulení do křídel co znamenají klid

Na střelnici nádhernýho bláznovství
vystřelil jsi prapodivnej tvar

a nemůžeš mi ho nepodat
A já schovam ruce za záda
…Když ty nic nechceš
ani já nemůžu brát