Sliby

Byly to sliby, byly to slova,
pár tahů perem na papíře.
Snad proto zbyla jen duše holá
a srdce jak raněné zvíře.

Já prosil Tě neslibuj,
co nechceš mi dát.
Tak mě teď nelituj,
jdi si s jiným hrát.

Jizvy se možná časem zahojí,
ale něco zbude jak uzlík na provázku.
Proč člověk nemůže mít obojí,
trochu štěstí i nesmrtelnou lásku.

Teď v naději zacpávám si uši.
Už neudělám tyhle chyby,
co zabili mou duši.
Už nedám na dívčí sliby.