Černý astronaut

Obklopen vyhnanstvím,
čumím na rodnou kouli,
modrou hroudu.
Zapomenut na Měsíci,
černý astronaut z Apolla,
již druhý měsíc sám.

Krvavý prach prýští z kráterů,
docházejí živiny.
Nejspíš zemřu,
nechci se padesát let dívat
na planety a jejich hvězdy,
nejíst, nepít, nedýchat.
Než se vrátí jejich vnukové...
Hle, Lunochod...
Modlím se...

Venku zima, zas minus sto dvacet,
zebou nohy,
není co pít,
skafandr děravý,
solární panely odumřely
...a záchod přetéká.

Dal bych si sprchu,
doutník a ženskou.
Myslím na Maryllin,
třeba se jí jednou dotknu
v nebeským bijáku.

Mou kóji z modulu,
odpojili při odletu,
jako poslední vagón.
Já spal...
a vůbec, možná je to všechno sen...