Vakuum v hlavě

Ve víně utopená inspirace
a pak že se tam ukrývá pravda.
Kdysi šlo to tak lehce, hladce,
teď dělá mi problém i větná skladba.

Stydím tužkou se listu dotknout,
jen prach a změť blábolů z ní padá,
kam odcházíš má múzo, inspirace,
proč dívám se na Tvoje záda.

Snad se slunce západem zhasíná,
co rozfoukat v sobě mohu,
má duše, už znavená, usíná,
mám v sobě vůbec k psaní vlohu?

Jste mučeni jako já sebetrýzní zlou?
A týráni vlastním prázdným papírem?
A když slunce pohasne, bloudíte tmou?
A co inspirace ve víně?