Anděl

Jdoucí poutník, jdoucí pouští,
nemá co jíst a pít.
Zcela sám hledá houští,
kde by se mohl skrýt.
Utíká pryč od samoty,
nesnese být sám.
Chce se opít do němoty,
neví kam jít dál.

Nohy se mu pletou,
nezbývá mu čas.
Květiny tu nekvetou,
radost není v nás.
Cítí se osamělý,
nechce žít víc dál.
Pohled má roztěkaný,
jako by se bál.

Do svých rukou vezme kámen,
uhodí se do hlavy.
Padne k zemi, je s ním amen,
život už ho nebaví.

Duše vzlétne k nebi,
kde ho přijmou hned.
O zlé zemi neví,
nezajímá ho svět.
Narostou mu křídla,
je volný jako pták.
Tato krásná pravda
neoslní ho však.