Věštění

Krystalizující myšlenky,
řvou mi do hlavy
pocity štěstí.
Opravdu?
Endorfiny jásají
„věř tomu“.
Zdá se to být snadné
se sklenkou burbonu
u Bucků.
Kluk složil maturu,
nemluvím o sexu,
myslím takovou tu normální,
jak choděj děti do školy a tak…
„Pamatujete,
psal jsem o nové servírce
co má velký … ta mi právě věští z ruky“.
Dobrý tah, marketingový.
Říká mi.
„Uvidíme se častěji…
ne ne žádné zálety…
jsem na holky“.
Konec blaženého úsměvu
a dodávám,
„na takové věštění se ti vy …
… manželku už sem brát nebudu,
pro jistotu
a raději usrknu si burbonu.
„Hele, Lištičko
/ tak jí říkáme
pro její mazanost,
umí tři jazyky a
ten její v puse
vypadá úžasně smyslně,
když se olízne a
pak nás obírá o prachy i důstojnost /
nebo víš ty co,
řekneš mi to jindá,
třeba je to špatná zpráva“.
Černý déšť padá mi
v krystalech soli
do očí
a na kost mne zvědavostí promáčí.
Co tam ta potvora asi viděla …
…pokračování někdy příště … jdu domů
v kapkách deště.