Utrpení

Není třeba lásky citu,
jsou ti vždy jen na obtíž.
Však zvedneš oči, hledíš na mě,
Je mis stále tíž a tíž.
Srdce hlásí neodbytu,
však něco nutí hledět níž.

Dva jícny ohnivé vpalují se do nitra mého,
I když klopím zraku svého,
jsou mi stále blíž a blíž.

Kdo rozetne uzel, jež mě váže?
Tvé oči bdí jak dvě stráže,
hlídaje provazy přepevné,
jež uvázaly srdce mého
tak blízko a přec tak daleko,
však k tvým očím, má severko.

Prosím, provazy povol a nech jen
přijít mě blíž a dotknout se
dvojice katů šedozelených, očí tvých.