Soumrak

Večer, když se šeří
a klokot ptáků utichá,
lehký vánek pažit čeří,
kraj se noří do ticha.

Poslední louče světla mizí,
vše se halí v temnotu,
utichá také říše hmyzí,
vše usíná v slabém šepotu.

Hle paseka je náhle prázdná
a stíny delší nežli dřív,
to vláda noci se sem vkrádá
a nastává ten temný div.

Místa jindy krásná, známá,
jsou teď jako bez ducha,
to noc vládne černou černí
a halí vše do roucha...

Člověku je náhle teskno - černo,
co teď v světě temnoty?
Ve dne všechno hezčí bývá,
raději do sladké dřímoty.

A pak ráno zakokrhá,
první ranní budíček,
že zas prší? že je mlha?
Nevadí, je den - den plný Sluníček...