Déšť

Déšť
K tabuli jsem šel,
zase jsem nic nevěděl.
Cože! Nevíš! Znovu!
hlas učitelky podobá se hromu.

Slova prší jedno za druhým,
vůbec nevím co s tím.
Co to píšeš, závorka se tam dává,
říkám to se stává.
Víckrát se to nestane,
máš to stokrát dacane.

Rychle! Počítej! Dál!
proč já blbec doma nezůstal.
Do zvonění chbí maličko
a potom po dešti zase vyjde sluníčko.