Větry bolesti

Vítr, bríza jemná pluje,
sílí však hned, kolem pluje.
To dech drakův z temné sluje,
Povětří teď okupuje
a mění se v uragán.
Uragán ke mně vane,
asi jen tak nepřestane,
ubohé tělo k jedné straně,
silně tlačí všeho pán.
Uragán v srdci, uragán v hlavě,
se mnou si hraje,
táhne mě s sebou v temné kraje.
Kraje temné, neznámé,
bolest klepe na rámě.
Živel sílí, proniká,
tělo celé v moci má.
Neodchází však, zůstává,
jako bolest strašlivá, nesnesitelná.