Předposlední sbohem

A postaví se na špičky
dvě malé bílé botičky.
Že zírají a chtějí vědět hned,
co skrývá se v mlčení...

...jen aby mohly závidět.

Pruhy na svetru se stáčí
a přece nikam nevedou.
Jen objímají slova v plicích,
pár křídel drží pohromadě
a ve štěstí pytlačí.

Oči se schovají
před poslední větou.
A skrze slané posly
dají svoje sbohem.

A za vším skončit tlustou čárou,
ze které dere se pár zbytečných kapek krve.
A která nedovolí zapomenout.
Jen očekávat...jako prve,
když mluvil pouze ke hvězdám...