Neděle 3.6. .....

A znovu neděle
Tentokrát třetího června
Podivná náhoda
Jedna přítelkyně mi píše
jestli s ní nechci jít na procházku
Že chystá se do Strašnic
S kamínky ke Kafkovu hrobu
Prý je to právě dnes třiaosmdesát let
Jen co stačil dopsat "Umělce v hladovění"
.............odchází
a s ním i jeho svérázný multikulturní svět
Byl v něm dost ztracený - myslím-
Bloudil jako "Kulhavý poutník"
V čase jenž sliboval naději
a o něco později skončil jako

A P O K A L Y P S A !!!
A P O K A L Y P S A !!!
A P O K A L Y P S A !!!

Možná viděl dál
Možná i leccos tušil
Vypráví o tom ve "Výzkumech jednoho psa"
Bylo mu jednačtyřicet let
když rozhodl se se vším skončit
a provedl to důkladně
V roce tisíc devětsetdvacetčtyři
Zemřel třetího šestý
Asi tušil
jak správný gentleman odchází
......v pravou chvíli

Franz Kafka odešel
Možná ho napadlo
jít si poslechnout
jak zpívá zpěvačka Jozefína
Možná se s ní
.....i oženit chtěl
Okusit v manželství
jak chutná "První žal"

Do Strašnic za ním chodívám
Je tam hned u zdi
přilehlé k ulici
Na zápraží pár kamenů
co přinesli známí
Takový zvláštní rozmar
nosit je namísto květů
Po pravdě docela praktický
kameny neuvadají....

Marně klepeš
Neotevře
Nikdy není doma
Ani ve Zlaté uličce
už dávno nebývá
Má nové přátele
Chodí si jen tak po světě
a konečně se usmívá
A že jich je
Potkal jsem ho s Baudelairem i Lorkou
jedné tmavé noci
zahlédl jsem ho
když jsem šel ulicí v Clichy
V kavárně seděl s Picassem i Apollinairem
a něčemu se spolu příšerně řehnili
Potkal jsem ho i s Toyen
Chtěla ho malovat v Celetné ulici
U Tygra seděl s Prévertem
jakoby se odjakživa znali
Byl tam s nimi i Max Brod
a na věšáku visel klobouk Mileny Jesenské
Možná jí ho pak sebou vzali

I já se občas v noci probouzím
jako pes
Honí mne podivná smečka
Je v ní sedm psů
A tak i já po takovém snu
přemýšlím jak zbudovat si bezpečné "Doupě"
A zbavit se "Malé paní"
-Ať na to tedy pohlížím z kterékoli strany,
vždy se ukáže, a na tom trvám,
že jestliže nepatrnou věc
třeba i jen docela zlehka rukou zakryji,
budu moci ještě hodně dlouho lidmi nerušen
pokojně vést svůj dosavadní život
navzdory zuření té paní...... -
tak o tom sám Kafka píše

Nechám si od něj poradit.
A tak se vyhýbám vesnicím
které patří pod hraběte Westwesta
a jeho "Zámek"
Bože jak Ten Franz dokonale znal
naši povahu holubičí
Je stále stejná
Musím mu prozradit
že je holubičí je ještě víc
než bývala kdysi

Tak ať žije "Poseidon"
ptáte se který?
Však všichni nějakého znáte
Od Franzovy smrti
se jich narodilo na tisíc
Všichni sedí a počítají
Neznají nic o svém království
Tak říkají si stejně
jako ten Franzův první:
-Až po revizi posledního účtu,
budu moci ještě v rychlosti
podniknout malou objížďku
po tom svém království...-
Ale většinou jejich projížďkou poslední
zůstává plavba po Acherónu.....

"Ponořen do noci"
Musel bdít za jiné
Marně volal
Marně psal projevy podivné
Bylo jen málo těch
co mu porozuměli
když prohlásil:
- A L E S P O Ň - J E D E N - M U S Í - B D Í T !!! -
Psal o tom také i v "Otázce zákonů"
Ale kdo by to dnes čet´...
Maj jiné starosti
než dobro národů
Franzi, kdo dokázal navěštit víc?
Ať tedy poznají všichni ti neznalí
Že skončit mohou jak onen filozof
z povídky "Káča"
(Nesplést si prosím se jménem Karla Čapka!)

Myslím, že toho bylo dost
už nechci cestovat
Nepotřebuji ani audienci "V kárném táboře"
Jsou zoufalství bolesti
která nevyléčí ani "Venkovský lékař"
Tagebücher už toho příliš nespraví
Zbyl už jen poslední "Ortel"

A tak se snažím připomenout
skromný pomníček u zdi
Žádná "Proměna" se nekoná
Vlastně i já zůstávám sobě sám "Nezvěstný"
Ani "Amerika" už pro mne není lákavá
Všechno je tam pro mne málo komorní
Zůstane "Popis jednoho zápasu"
tak trochu melodramatický klam

Přemýšlím,
zatím co Franz konstatoval:
-A lidé jsou oblečeni,
Sem tam pískem vrávorají
Pod tím široširým nebem,
Jež se od pahorků v dáli
K dálným kopcům znovu klene-

Já zůstal doma...
Pod Žukovským kopcem
v údolí Olzy tak trochu sám
Ale čím dál víc cítím
jak Těšínský kus země dokonale znám
a proto ho miluji.
I tady s Kafkou se procházím
povídám si s ním o tom
jaké to bylo s mojí Annou
a on jen zarytě mlčí
Po chvíli zeptá se poněkud odule:
- A jaké to bylo s Marií?-
Než stačím odpovědět
stratí se
Zmizí!

POVYRAŽENÍ aneb DŮKAZ TOHO
ŽE JE NEMOŽNÉ ŽÍT

Možná jednou projdeme se spolu
Půjdeme nahoru schodištěm
...na Montmartre
anebo kolem Studny třech bračí
dál kolem kostela
až na náměstí
kdes tenkrát
zblázněná
touhou mi hořela
V parku za hotelem
do křoví jsme se skryli
byli jsme spolu
jen kratičkou chvíli

Pak dlouho jsme bloudili
už nevím proč
potemnělým městem
Tenkrát
sami sobě jsme se tak odhalili
snad nešlo to ani víc
Řeklas´ mi mnohé
než jsem si vědět přál
Až později jsem zjistil
že za námi Franz Kafka
i s Milenou stál

A vzpomněl jsem na pár slov:
-Ano horo, jsi krásná...-
(Díval se na Tvoje vzrušená ňadra
...jakoby záviděl)
-I s tebou květino jsem spokojen...-
Ty, trávo na lukách,
jsi již vysoká a silná a chladíš.
– A ty, podivná křovino, bodáš tak nečekaně,
že naše myšlenky se pohybují skokem.
– V tobě však, řeko,
nalézám zalíbení tak veliké,
že se tvou vláčnou vodou nechám unášet. -
po chvíli mlčení pravil

Jakoby deklamoval onu zvláštní báseň
co svítila mu v očích...
VIDÍŠ,ŽE JE MOŽNÉ ŽÍT!!!
......VYKŘIKL !!!
a pak nám zmizel...