Černá ruže

Nebojí se někoho zabít
a nikdo jí neuteče,
každý silný nebo slabý
před ní po kapkách steče.
Nikdo jí neodolá.

Smrt každého jednou chytí,
i mě jednou dostane,
až budu se zmítat v její síti,
budu jen doufat, že přestane
píseň spřadenou z temných nití
zpívat... že ukončí to smutné vytí.

Až bude zpívat svojí píseň
o lásce, co ztratila,
pak zaplaví srdce tíseň
a přání, aby se jí vrátila.
Na bledé tváři slza skví se,
proč brečí - to nikdo ani z její písně nedozví se.

Ta píseň mu patřit chtěla,
teď však vyrvala jí srdce z těla,
a když láska uletěla,
do těla jí přišel smutek,
žal laciných prostitutek.
Co trhá její tělo.

Začala se mstíti světu,
proto málo živých je tu.
Denně ničí život lidem,
s tím jejím smrtelným klidem
a to všechno kvůli muži,
který nemiloval tu černou růži.