Naivní

Zase jednou ptáš se,
zda to je déšť, co se kolem Tebe vznáší,
ale něco Ti říká
„holka hloupá, nejsi v pohádce“
a jediný, co Tě teď nelítostně mrazí
jsou Tvý ledový slzy

nikdy bys nevěřila, že jich může být tolik
viď?

***

Nechápavě zíráš
na vybledlý pastelky v koutě
…kdo to mohl udělat…
zatímco mezi řádky svejch myšlenek
vidíš svoji tvář,
vždyť to Ty jsi ještě nedávno barvila svůj svět,
naivko naivní,
i barvy /života/ někdy umírají

***

Cítíš se, jako by ses rozpadla
na malý kousíčky
a každou minutou
jako by Tě někdo zadupával do země
hloub a hloub,
proč?
už nejsi ta, co ji měli rádi pro její nevinnost
v dětskejch očích,
už ne

***

Teď už je svět
zase o krapet jinej

…