bezejmenná

proč berete mi ty na které jsem si zvykla,
ty kteří jsou částí mého života,ty bez ktercých má duše není celá.
Já pak stojím jen smutná celá a čekám jak na smilování boží až někdo do mých rukou své přáteství vloží.
Slzy mi na zem kapají a já se jen vláčím temnou nocí velkou sněhovou závějí,srdece mi omrzá a já otupělá a klidná duši svou smrti daruji,protže nechci žít když nemám naději,když nemám naději