Pomluvy

Když někdo řekne "nic",
druhý z toho hned udělá "něco" .
Třetí už to slyší jenom jako zbabraný jazykolam.

Pomluvy jsou něco, co nás provází už od nepaměti.
Ničí nám život,
krátí mládí,
šlape po snech a zásluhách.
Rodí se ze smutku a nenávisti,
plodí jen další zlo a nepravosti.

V žilách mi proudí čirý vztek,
když poslouchám tu hromádku lží,
co vychází z tvých úst.

Moc dobře víš,
že nic mi neublíží víc než tvoje opovržení.
Jen nenávist a lhostejnost milované osoby mě může zabít.
To ty jsi tu vrah.

Promiň, že se nechci nechat zabít,
ale už mě nezajímáš.
Nechci víc poslouchat tvé bolavé řeči,
které se mi zabodávají do těla,
jako desítky malých nožíků,
když vykládáš své hlouposti,
jako Holanďan pohádky "Tisíce a jedné noci",
které nedávají smysl.

Zmiz a už se nevracej
a své výmysly si vezmi ssebou.
Lháři.