Když skočím...

Po hlavě skočím do propasti
a nechytnu se žebříku
i kdybys mi ho podal.
Opouštím lásku, neřesti a strasti
i vůni šeříku
a život, co tak bodal.

Poletím kolem bílých Paegasů,
budou mi řehtat na pozdrav
i přesýpací hodiny
co přemýšlí jen o času
opustí moje smysly a i mrav
pod stupínkem s vavříny,

Poletím krátce-celá staletí
a nedopadnu tvrdě na zem-
to mech mi měkce ustele
do vlastních snů snad doletím
a stanu hrdě rázem
na roštu svojí postele.