poslední faun

Po nebi létá poslední holubice,
v moři létá poslední klaun,
po poušti se prohání poslední lvice
a v pohádce se schovává faun.

Nemá rád slunce,
nemá rád den,
potkává sumce
a mně se zdál sen.

Zdálo se mi o bílé holubici,
snila jsem o moři s klaunem,
hladila jsem vrnící lvici
a milovala se s faunem.

Jen ten sumec mě probudil,
vzal mi sen,
realitou rána mě popudil
a vrátil mi den.

Až půjdu do města, chci vidět holubici,
půjdu až k molu a uvidím klauna,
na kraji města chci spatřit spící lvici
a domů si chci odvést krásného fauna.

Budeme šťastný pohádkový pár,
nechceme zámek, stačí nám les,
a sumců necháme na světě pár,
ostatní budeme hlídat náš rezatý pes.

To aby sumec zas nevzal mi sen,
a já se tak vrátila, tam kde je den.