S vinou, či bez viny?

Co se stalo?
Vidím černo.
Cítím vůni - tak neznámou i věrnou.
Malé díte se samo bálo
a to je málo.

Strach jen nohy podlomí
zbabělcům - a to jsme my.
A všichni smrtelný kolem nás,
všichni, které vezme ďas.

Kolem nás leží
tisíce mrtvých.
Svá tajemství střeží,
jak žvot běží
i neběží.

A nikdo za to nemůže,
i když svádíme viny.
Smrt nás stejně přemůže,
udělá z nás stíny.

Obviňujeme se navzájem
a působíme bolest.
Předstíráme nezájem,
chceme se plést.

Je to lest
na naše svědomí.
Vina nohy podlomí,
ale nepřiznáme světu nic,
nechcem život, chceme víc.

"Kdo je bez viny, ať hodí kamenem!"
píšu vykřičník na konci věty.
Au, to bolelo. Dál lžeme si,
mezi světy.
A člověk ani při prohře
hlavu nesvěsí.