Přemýšlivá

Připadala si jako čmelák
poletující v chladném březnovém odpoledni
po šedivém sídlišti.
Nic nebylo v tu chvíli jasné…

Zimu tohoto roku zahřívaly
neustálé spory naškrobených politiků a
předplacené nehody kamionů transportujících
velmi nebezpečné kyseliny,
které postupně rozleptaly nejeden úsměv
na líbezných rtech
spodních vod,
zásobujících svou životodárností
zbídačené obyvatelstvo této
hypervyspělé země.

Při vzpomínce na předešlé události
jí začalo stepovat srdce (přece ty kurzy nebyly k ničemu).

Ležela na zetlelé dřevěné lavičce
uprostřed betonově šedivého parku.
Jediným přítelem jí bylo spejerské dílko,
které včera špatně vyfotografovala-
- přišla se mu omluvit…….
A také tu byl její pes – ten jediný se nebál
vyjádřit upřímnou snahu utéct od ní pryč.
Proto byl uvázán na krátkém zeleném vodítku,
které škrtilo útlý kmínek mladé lísky mdlého vzhledu.

Jak tak levitovala těsně pod zlostnými větvemi konzumních stromů
a dívala se směrem do nebe odpadlíků a vyvrhelů,
které se – jak známo –rozkládá nad hlavami nás všech
Uvědomovala si nicotnost svého pohybu
a to jak z hlediska cíle, tak průběhu.