Na hřbetu prázdnoty

Magickou aurou prosáklá zem,
již dávno postrádá významu v další den,
poselství lepších zítřků pod návaly logiky tiše zkomírá,
prázdnota v našich duších mé naděje tiše užírá...

Pod spalujícím dechem života jenž vyměřen nám byl,
na konci jen zeptat stačím se...Proč jsem vlastně žil?!

Tak nadějí mojí je...Že moudrou dračí píseň uslyším...

Tu píseň jenž skrz naše prokleté století,
do prázdnoty tiše zní,
mé srdce pak snad...Uzří skrytá znamení.