Dnešní přátelství

Naše přátelství je jako hradby pevné,
je jisté, je jako láska psa věrné.
Znát je to na každém kroku,
blíže si jsme rok od roku.
Spolu se smějeme, kraviny děláme,
my naše přátelství vzít si nedáme.

Když potřebuju pomoc v boji,
můj přítel kdesi v dálce stojí,
s někým jiným už se směje,
vždyť co by neudělal pro přítele.

Kamarád mi zatím láme kosti,
tvář skřivenou od radosti,
naději a sny drtí nenávisti zuby,
syčící zmije padají mu z huby.
Zbytky optimismu ve mně tříští,
přemýšlí, kdo bude příští.

S úsměvem uteče, dýku mi v ráně nechá,
dalším kamarádům s novou vstříc spěchá.

Když přítel konečně vrátí se:
"Co se tady dělo," diví se.
Ponížení vnitřnosti mi svírá,
přítel se s úsměvem dívá,
jak ze země se sbírám
však hrdost, tu už neposbírám.

Zůstane zašlapána v prachu,
přítel řekne mi brachu
a omylem zašlápne ji ještě hloub.
Pak podívá se pod nohy
dupne na ni podruhý
"promiň, každej může drobnost přehlédnout..."

S úsměvem, jež zahřeje
hodně štěstí popřeje
a že už musí domů jít.
Ještě se však otočí
pozvedne obočí
a nezapomene poprosit.
Jsi přece můj kamarád,
tak mi můžeš cígo dát...?

A já se usměju vřele
vždyť přece není nad přátele...