Sbohem

Lapen v pavučině osamění
snažím se upadnout v zapomnění
pod nebem širým se procházím
chci zapomenout, živote, odcházím.

Rudý kvítek vzduchem klouže,
bylo to krásné, bylo to jak růže
k zemi padá, minulost stírá
až mé srdce žalem se svírá.

Loučení je překonat života hráz
rychle přepadnout, to jde snáz
avšak kvítek už jak pírko nepluje
jeho červeň zmizí, vítr zaduje.

Tolik jsme prožili, květů sad
červené, bílé, modré, růží sad.
neplakat, neplakat, jsem chlap
přisel podzim, slzičky – kap, kap…

V dešti slz a květů ruka mává
poslední kvítek pokoj žádá
pospolu jsme byli v mnohém
náruč plná barev růží – sbohem…