básničky jsou věčný...

básně kteří skládali fak machci...tak nehodnotit:o)

PŘEDTUCHA
Mrak ten olověný sivý
opět visí nade mnou,
opět osud závistivý
hrozí novou pohromou.
Umím přezírat svůj osud?
Zdá mu hrdě nastavím
pevné čelo,silné dosud
srdcem nekolísavým?

Nepohodou unavený,
čekám bouři lhostejně.
Snad mě tiché zastavení
zachrání, snda najde mě..
Cítím však, že neodratně
rozloučí nás řada let.
Spěchám tvoji rukou chvatně
stisknout, drahá, naposled.

Ty má nad anděly prostší,
řekni tiše:,,Sbohem buď,
zdvíhni zarmoucené oči,
sklop je opět na svou hruď,
pak mě duši ve zlém víru
vzpomínky tvé nahradí
sílu, odvahu a víru,
pevnou jako za mládí.

ANDĚL
Stál anděl něžný, jak kolem hlavy,
u rajiských bran, plné pokoje,
a nad pekelný úkol tmavý
se vznesl démon odboje.

Duch pochyby, duch popírání
zrak zvedl k čistým očím těm
a pocit nový znenadání
a neznámý se pohnul v něm.

,,Ne nedarmo jsem tebe viděl,
buď sbohem!" řekl s dojetím.
,, Ne vše jsem v nebi nenaviděl
a zhrdal na světě ne vším."

Vězeň
V mé kobce je temno a zatuchlý vzduch,
a nádherný orel, můj tesklivý druh,
jenž vyrostl v poutech, cár potravy rve
a křídly se vzpírá ne napoprvé.

Pak potravu nechá a dívá se ven,
tak jako by se mnou měl společný sen
a dívá se po mně a křičí, a tím
mě volá a říká mi :,,Uleťme jim!

Jsme svobodní ptáci, nu bratře, je čas!
Tam do oblak vzhůru nad bělostný sráz,
tam nad moře siné, kde pobývát smí
jen divoký vítr..jen vítr- a my!"

Odcházím
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat
znepokojivý chlad v rozčarované duši.
Opojení je pryč-tvé srdce správně tuší,
že už tě přestávám mít rád.
Navždycky už ty tam jsou chvíle okouzlení,
ta krásná doba minulá,
pohasl žár mých mladých snění,
naděje v srdci zhynula.