Žiletka

Ležela jsi na stole, strašně mě lákala,
já jsem se v slzách topila, v depresi brečela,
Jak dál? Ja nevím!
Aspoň na malou chvíli, budu tvou paní,
dotknu se kůže, lehce se zraním.

Já vzala jsem tě do rukou svých,
teď jen tak ležíš v mích dlaních
chtěla ses dotkonout, ruce se mi třesou,
žiletka ujela,
rána hluboká, do kůže jsi vjela.
ruce se mi strachem třesou
Proč ony? to břímě nesou?

Je pozdě, byla jsem tvou paní,
uvědom si. Tohle není spaní!
není to zlý sen, jen realita.
Tohle je konec můj né světa.
I poddaný může být vládce,
Já byla jsem, ale jen krátce.
Ty stala ses mou paní...

MOJE ŽILETKO...