Nesmějte se mi

Nesmějte se mi,
třeba mám v sobě zmatek
a nevidím za sebe ani před sebe,
ale jedno je jisté...
potřebuji
dávat lásku člověku,
co na očích má pásku
a prý je srdcem nevinný....

Nečeká tu na mě,
to já přeci dávno vím,
on se totiž nečekaně
zamiloval do knihy...
a už ani samou láskou
nehlídá si hodiny..

A tak chodí pozdě
do své práce necenné,
prý už nemá inspiraci,
i zlato je bezcenné.

A tam v hloubi pod tou kůrkou
schovává své pocity,
neví o nich,
nechce je znát,
ale není bezcitný..

Jen se bojí cizích očí,
že se v jejich třpytu smočí.