Poslední mávnutí

Na nekonečných pláních,
širokých jako oceán,
ten široký smích,
je jimi pokrýván.

Tam do dálek odlétáš,
a těšíš se, to vím,
naposledy zamáváš,
a řekneš: "Brzy odletím."

Naše pohledy se shledají,
já jen s ebojím tak,
že zprávy budu potají,
tobě zas posílat.

Tak měj se krásně,
v té cizí zemi,
přijedu za tebou, jasně!
Však za dlouho, zdá se mi.

No do té doby zdar,
naposled ti zamávám,
to tvé za okny čau,
hlas však postrádám.

Pak letadlo zvedne,
svá křídla do výšek,
a s tebou vzlétne,
za moře do dálek.

Na nekonečných pláních,
širších než moře snad,
rozkévá lidský smích,
že ti aspoň ještě...můžu zamávat.