Pomoc...rodině...

Pocit jež mě tiží
a nedá mi v noci spát,
můj duch na mě ve tmě shlíží,
přemýšlím co hrozného mohlo se nám stát.

Když se zdraví tiše ztrácí,
domeček z karet se jak skládanka skládá,
rodiče jsou často v práci,
rodina se rozpadá.

Proč,
dva milující,
na sebe nyní jak psi připraveni k boji shlíží
nevím,
co dobrého jim říct,
o ně strach a snad i vina mě teď tíží.

Hnědý mok,
jež milovali už spanilí rytíři,
pro čest dam jdoucí se do válek být.
Ztrácím,
bolest uniká v podobě slz na líci,
šťastná chci zas ulicí jít.

Co dělat mám,
koho žádat o pomoc,
když tekutá zbraň je v domě stále.
Nevím si rady,
stát či pomoci mu dále?