Smutek v duši

Nešťastný pátek osudným se stal ,
sebevrah tehdy svého života se vzdal.
Život svůj zahodit chtěl už dávno ,
pořád mu to bylo rozmlouváno .

Však teď už ho zastavit nemůže nic,
nemá pro co by chtěl žít víc .
Láska ho zradila , opustila,
velkého prohřešku se tak dopustila.

Dala mu další důvod k duhu ,
nikdy nesplatí hodnotu dluhu .
Lidský život se vyčíslit nedá ,
duše si místečko v nebi hledá .

Tělo nemá svůj vlastní hrob,
rodina byla samý snob .
Oči zavřené , maso hnije ,
však člověk má pocit že ještě žije .

Časem ho sežerou vlci a červi ,
na tohle já teda nemám nervy .
Nahoře ho odmítli , do pekla musí ,
příště si rozmyslí jestli zabít se zkusí .

O život se pereme ,
na svatbách se bereme.
Mysli se uleví ,
když život poleví .

Někdo tu s námi nechtěl být ,
snad toužil jen svatý klid mít .
Ani bych se mu nedivila ,
občas bych všecko zahodila.

Nechci ten svůj život mařit ,
ale proč se mi nemůže něco dařit ?
Ztrácí pak účel tohle žití ,
k čemu je bezvýsledné bytí ?

Kyslíku je tu beztak málo ,
nebo se mi snad něco zdálo ?
Nač plýtvat pitnou vodou ,
život je jen náhod shodou.

Tak já už končím , mějte se gut ,
tahle básnička nebyl jen blud !
Snad vám z ní zůstane v hlavě vzpomínka ,
jdu zasejt lidský semínka ….