Co s tím...

Život,

jen ten jeden, který mi byl dán,
se tak liší od barevných, mých snů,
co dobrácké štěně od divých psů,
denně ho všedně prožívám.

Sny
popletené všechny, matoucí,
mnohdy tak prudce horoucí,
ve vášni, něze, tonoucí ,
žárem spalují mne každé noci.

Láska,
byla jen s tebou tak úzce spjata,
zmizela někam pryč, už tu není,
odešla bůhví kam, bez rozloučení,
rychlý pád do kalné špíny bláta.

Touha,
rozprostírá dále nespoutaná svá křídla,
její objekty jsou všichni ti muži,
jež náhodně mou cestu životem kříží,
ti pošetile naivní padnou do osidla.

Hra,
ta činnost, co teď tak zručně ovládám,
umně lákat, bezostyšně, dráždivě svádět,
bez jakýchkoli výčitek pak podvádět,
tohle umění, jsi mi vážně předal ty sám.