Voda hříchy nesmývá ...

Úderem osmé venku lije ,

mé srdce zatím stále bije .

V chladném dešti a zvuku hromů ,

snažím se skrýt v korunách stromů.

Dálka odhaluje další blesky ,

vzpomínám jak nám bylo hezky.

Kapka za kapkou na zem padá ,

snad byla jsem příliš mladá.

Voda na parapet bubnuje,

mé svědomí to zruinuje .

Lehký deštík se v bouřku změní ,

naše láska upadne v zapomnění .

Nebylo to lehké poznat ,

nechtěl jsi svou vinu doznat .

Kdosi otevřel mi oči ,

na WC cítím zápach moči .

Kam zmizel ten tvůj duch ?

Ty jsi byl pro mne čerstvý vzduch .

Teď mi kyslík dochází,

stříkačka dostane mě z nesnází .

Už to nepotrvá dlouhou dobu ,

a budu se na tebe dívat z hrobu.

Snad ti to pak jednou dojde ,

že v životě ne všechno projde…