V čísle šest....

V ulici Sokola Tůmy
tam v čísle šest
od rána do noci hudba zní
Stupnice
Etudy
Prstová cvičení
Sonatiny i ronda
Tam v prvním poschodí
u okna do ulice
stál veliký černý klavír
v čisté místnosti
zdobené květinami
a obrazy slavných
Zhlíželi na mne
jak jsem se snažil
obsáhnout oktávu
drobnou dětskou rukou

Mladá paní učitelka
se světlými vlasy
a milým úsměvem
Brala mé bojácné prstíky
a kladla je na klávesy
abych věděl jak
zachovat správný prstoklad

Chodila v hezkých šatech s výstřihem
a já nezbeda zvědavý
zhusta jsem do něj nahlížel
Ale ona dělala že mou zvědavost nevidí
trpělivě procházela se mnou Bayerku
k Vánocům cvičila se mnou koledy
A na jaře
na jaře hráli jsme Händla
a já se v něm úplně ztrácel
Ale ztrácel jsem se i v ní.........

Před koncem druhé třídy mi řekla
že odchází někam pryč
Ta nečekaná zpráva mě docela zlomila
Plakal jsem tak hořce
že nebylo možné mne utišit
Přivinula mě k sobě
a snažila se mne konejšit
Poprvé poznal jsem
jak chutnají útěšné polibky
A jak voní ňadra krásné mladé ženy

Do naší poslední společné hodiny
nesl jsem kytici ze zahrádky
Do modravého papíru
mi maminka svázala
kosatce,karafiáty a pivoňky
Chtěl jsem se rozloučit
Ale nějak se mi stáhlo hrdlo
Slovo jsem ze sebe nemohl vypravit
I ona mladá žena
Rozpačitě stojí u klavíru
a zmáhá dojetí
Když do vázy dávala kytku
i v jejích očích jsem zahlédl slzy
A tak jsme usedli
Já ke klavíru
a ona naproti
Vzala mě za ruce
a chvíli jsme spolu tak seděli
Pak vstala
a pokynula mi
abychom si ta místa vyměnili
Nad klaviaturou chvíli v zamyšlení
s pohledem
který viděl dál
než Olze za břehy....

Pak pohladila klávesy
a její úchvatná ženská ruka
s krásnými dlouhými prsty
ten zázračný nástroj rozezněla
Dnes už vím
že hrála mi Chopina
a ve škole umlkaly nástroje
Paní učitelka Černá
v hudební nauce
znehybněla
a prsty si přiložila na rty
Všichni bez dechu naslouchali
Lidé pod okny zůstávali stát
...........v údivu
odkud že tolik úžasné hudby
I Olza se podivila
Vzpomněla jak Chopin sám
hrál kdysi pod věží na zámku
Utichl i splav u viaduktu
Stromy skláněly do oken větvoví
a vlaštovky usedaly
na elektrické dráty
Těšín umrtvila Chopinova nocturna
.......i balady
Na samý konec zahrála mazurku

Seděl jsem jako bez života
tou nádherou celý zmrazený
Třídu květy kytice provoněly
a potom také i Láska
Ještě dnes vidím její krásnou tvář
lemovanou zlatými kadeřemi
jak zaujata hrou
sklání se nad klávesami
Děkuji princezno pohádková
kde v světě širokém
zní teď Váš Chopin
asi už nikdo neví
Ale já stále cítím to milé pohlazení
a polibek na moji uslzenou tvář
Tak úžasně vypravit děcko
na cestu k hudbě
jste uměla jenom Vy...