Zrcadla

Tmu prohlédnout zkouším,
sedím, nemám kam jít.
Napříč nocí se ploužím,
chci zavřít oči a snít.

Zrcadlo srdce,
které nic netuší.
Na zem hozené prudce,
střepy smůlu přináší.

Zavřít víčka,
film snů nechat si hrát.
Když zhasne svíčka,
už se dál neužírat.

Zrcadlo duše,
které nic netuší.
Popraská tiše
a odejde do uší.

Opilý mešním vínem
šeptám modlitbu lásce.
Pokrytý slizkým splínem,
všechno krásné je v sázce.

Zrcadlo vědomí,
rozbité o zem zvoní.
Nikdo se nedozví,
co se mi hlavou honí.

Tiše do strun vkládám
smutek, co se mnou cloumá.
Už se neovládám.
Zlost pokojem bloumá.

Zrcadla rozbitá
ostré střepy mají.
Krev po zemi rozlitá.
Už nic neříkají…
…už spí.