Ráno si tě rozpustím do kafe...

Marně se snažím umlčit ráno
Už je tady a táhne mě do zimy

Na šlapkách chlad od modrých dlaždic
má první myšlenka patří jen tobě
Tobě a dortu má drahá lásko

Káva jako rozpouštědlo pro cukr
a zas poněkud nezdravá strava
Hledím přes stůl
spánkem oči slepené
nikde ale nevidím tvoji tvář

Říkam si: no a?
čert tě vem
Umlčím svojí vášeň cholesterolem