Píseň záhrobních slavíků

Slunce nad rozbřeskem
utopilo v tůni lásku.
Víra vždy chodí poslední
domů spát.
Papíroví draci dobré jitro
na počkání nerozdávají.
Jedni neumřeli, druzí nechtějí žít.

A tak bloudím ve světě a hledám
toho, jenž dokáže se Ti do očí podívat.
Kdo odolá Tvým svodům, hledám.
Hledám víru v srdci a verše,
co dokážou Ti něco dát.
Hledám myšlenky, stejně odchází do nikam.
Hledám led, co nezačne Tvým dotekem tát.
Hledám život na pokraji smrti,
láskou nezbroušený drahokam.
Hledám rosu u poupat
těch věčných růží.
Však na tom světě o samotě zůstávám.

A slova krouží nad hladinou.
Nad mrtvolou.
Nad Tebou.
Jako noční havěť prázdnou
tmou.

Jedni neumřeli, jiní už nechtějí žít
strachem z prázdnoty.
A tak zřím to, že na světě jsou stovky
ztracených lidí.
Jako já a Ty.