Vyvraždění andělů

Mezi životem a smrtí
tě lidé kolem žít nutí,
odsuzují to, co děláš,
ale ty se stejně nedáš.
Vždycky budeš jako teď
- chladná, ostrá jako led.

Zuby projedou šíjí,
jeho bolest tě míjí.
Vysáváš z něj všechnu krev,
jazyk cítí bušit tep.
Umírá v tvé náručí,
smrt přijde, až jí poručíš.

Pomalu ho užíráš,
netušíš, že umíráš.
Jeho smrt postihne tebe,
čistá duše jde do Nebe.
Tvoje spadne dolů přímo,
trpká, tmavá jako víno.
Zčernalá hříchy jako noc,
zatím máš nad všemi moc.

Už víš, že poslední je tvůj den,
víš i, že v noci nezříš sen.
Tvá moc nad všei mizí,
vše kolem přijde ti cizí.

Teď anděl umírá v rukou tvých,
nekdy neuslyšíš jeho smích.
Ochránce zabila jsi svého,
neposlechlas pokyn: "NECH HO!"

Posloucháš jen sama sebe,
před tebou uzavírá se Nebe.
Nevejdeš zlatou branou do Ráje,
nikdy neoslavíš příchod máje.

Teď vidíš, co jsi způsobila -
- anděly jsi vyvraždila...