Nenávidím

Nenávidím ty osamělé večery,
kdy mi společnost dělá
jen světlo z rozbité lampy
venku na ulici.

Nenávidím chuť čaje poté,
co si večer vyčistím zuby.

Nenávidím probdělé noci,
kdy mi tikání budíku
drží oči otevřené.

Nenávidím ty čtyři holé stěny,
co omezují každé moje ráno.

Nenávidím zastávky
plné starostí,
které čekají,
až jim přijede správný autobus.

Nenávidím ten prázdný talíř,
ze kterého
denně obědvám.

Nenávidím to,
že jeho přítomnost
je jako světlo z ulice
a jeho lži mým večerním čajem.

Nenávidím, že mé srdce
bije,
jak tikající budík
a moje sebevědomí
jsou stěny mého života.

Nenávidím starosti,
jsou jen zástěrkou tajeného smutku.

A nejvíc nenávidím to,
že každý je strůjcem svého štěstí,
stejně tak,
Jako je kuchařem svého jídla.