Hej barmane..

Každé poledne bijí zvony
.. bim.. bam.. bim..
krok sem a krok tam
..stále se učím naslouchat..
žlutá a modrá v zelené svítí
vedle ohryzek v trávě
i něčí divný exkrement
idylka - stejně mi to už nevadí
..naslouchají i jiní?..
sundám podoční kruhy a pověsím do slunce
nechám je vykoupat ve zlatých polibcích
rozkvetou v malé jiskřičky duhové slepoty
vzduch se zavlní rytmem bizardní chvíle
..chci být a nebýt..
opíjím se vlastním bláznovstvím
miliardám buňek strachu ustelu v tiché naději
..cink..cink..ráno o půl páté
protkávám je růžovou stuhou
..všechno jde, když se chce, já vím..
..a nic není jak se zdá..
stopa ve vesmíru se pomalu zakrývá
přelévaná září hvězd
zasypávaná rojem prachových pírek
řemeny znova svazují a škrtí a bolí
..vyřčená slova uprostřed věty..
opřu se zády o starý javor
zavřu oči
..budu jen poslouchat..
třpytivý hluk prostíraného ticha
..mám křídla..
..vzdávám se..
hej barmane největší, namíchej a nalej
nápoj z lásky, citu a hrdosti
přidej krásu, pláč, bolest i smrt
o účet se nestarej
..platím já..