Zmítání

Zmítám se
v téměř epileptických pohybech
neporozumění.

Rozptyl
světla
přímá rána do sítnice
bez milice
proklínám modré stíny na stínítku
kde zahynuly generace malých much
a Muchovské variace na nástěném kalendáři
mne už nepobuřuje
už dávno ne.

Se svým slunečním tangem sloka-refrén-sloka
občas spadnu dolů
mezi kopretinové hloupnutí Dětí míru
bez plezíru
bez kleriky
zpovídám prázdné lahve pod prahem
lahve prázdné a děravé slunečníky
pod palmou s datlemi pozřít fíky
mně nijak neláká,
stále se zmítám
rozptýlená,
nehotová
polotovar.

Zmítaná nebem
kovaná zemí...