Směs pocitů

Někdy se prostě všechno sype.

Nálada je na bodu mrazu
a vás dokáže naštvat i úplná blbost.
Najednou máte ve své hlavě zmatek,
a činnosti, které vás jindy uklidňovaly
jsou nudné, hloupé a bezvýznamné.
Cítíte, že pokud to tak pujde dál,
bude se muset stát něco,
co radikálně změní váš život.
Protože když se v tom pořád plácáte,
je to horší a horší.
A potom přijde změna,
bum bác, všechno je jinak.
A možná, že je to tak lepší.
Vemte si dnešek:
Ve škole se do žákovské připsalo pár trojek.
Pohádala jsem se s kamarádkou,
a vypadá to, že už s ní nepromluvím.
A byla to zrovna ta nejlepší.
(po mých zkušenostech pochybuji,
že ještě nějaké "nejlepší"
kamarádství existuje)
Nehorázně jsem se ztrapnila
před jednou ženskou, a ta ženská,
mi to může pěkně zavařit
(vyloučení ze školy je príma věc..)
Ztratila jsem náramek.
Bohužel na to přišla máma ještě přede mnou,
žádná příhodná výmluva mě nenapadla
a tak mě pěkně seřvala.
Zjistila jsem, že tupější člověk na matiku,
než já, není. Jsem prostě BLBÁ.
Mám puchýř.
A nejde mi psát.
To je snad poprvé, kdy nejsem
schopna nic napsat.
BOŽE!!!
Jestli existuješ, udělej něco,
protože mě už ta smůla fakt NEBAVÍ!!!
Mimochodem, kterej blb řekl,
že dospívání je nejkrásnější období v životě?
To já jen abych mu to mohla vyvrátit..

/Prosíííím, ať je mi čtyřicet!!!/