Zradila lásku

Běží lesem, na rukou krev,
uviděla v zrcadle odporný zjev.
Uviděla obličej zrádce,
který řekne i to, co nechce.
Ruce si zlostí probodala,
ale předtím černé šaty oblékala.
V černé chodí ve dne v noci,
ale odpustit si...není v její moci.

Nejradši by mrtvá byla,
aby cizí srdce nelámala.
Běží lesem, krvavé slzy roní,
na věži už půlnoc zvoní.
Běží dál a dech už nemá,
běží a vlka v patách nevnímá.
Ví, že zradila něčí srdce,
proto žít už nechce.

Doběhla ke staré věži,
neví, že za ní vlk běží.
V ruce dýku svírá,
i když se tomu sama vzpírá.
Zradila lásku
a život jí visí na tenkém vlásku.
Dívá se z věže dolů.
Proč nemůžou být spolu?

Pod věží leží mrtvé tělo,
však co, samo to tak chtělo.
Zalila ji luny zář
a nad čelem jí svítí svatozář.
Zemřela totiž pro lásku...