jednoho večera

V noci,
na pláži
je jen slyšet vlny,
jak do sebe naráží..
Měsíc nebi panuje,
své hvězdy opatruje,
stále jen září,
nechává odlesky na našich tvářích..
My dva
tu v jeho područí,
možná čekáme, až se svět otočí-
v tom úbočí za skalami si do očí hledíme,
mlčky,
beze slova..
Co bude dál,
to nevíme..
Ve svých myšlenkách odpovědi hledáme..
Prožíváme vyjímečnost okamžiku..
Já stále sleduji tu tečku ve tvém oku,
tu znám jen já,
je krásně jantarová..
Nevědomost je strašlivá,
co bude dál...
Nevíš si rady,
možná jen pocit máš,
že na špatném místě čekáš..
Chceš stanout na Měsíc
a zakřičet: "Nikdy víc"..
Kdo ví..
jen ta tečka ve tvém oku nikdy nezmizí..
je krásná,
jedinečná
i tu já na tobě rád mám...